Příběh domu začíná v 17. století, kdy byla usedlost Černíkovice vybudována jako zámecký statek a zásobovala blízké Konopiště zemědělskými produkty. Název obce Černíkovice zřejmě vznikl ze staroslovanského kořene (černika = borůvka), na borůvky se do okolních lesů chodí dodnes.
Z původního statku se zachovala jen malá část. Některé kamenné obvodové zdi domu, velká roubená studna a „hradby“ tvořící hranici pozemku. V nich lze nalézt drobné příčky, které už jen naznačují, kde dříve stály stáje, chlévy a stodola. Místo nich je celý venkovní prostor vyplněn velkou zahradou, uprostřed které stojí dům.
Do současné podoby jej přestavěl v 60. letech minulého století pražský fotograf Erich Einhorn, který se nechal okouzlit geniem loci středověce vyhlížejícího „opevnění“ pozemku a také místní malebnou krajinou. Aby zachoval původní atmosféru starobylé usedlosti, ponechal Einhorn při rekonstrukci zachovalé robustní zdi obytné části statku, přidal mohutné trámy nesoucí strop přízemí, které jsou vyvedeny ven, přesahují půdorys přízemí a vytváří tak krytý, ale zároveň do zeleně otevřený prostor verandy. Dominantní prvkem architektury domu jsou však zejména vysoká obloukovitá okna a kamenné obložení pláště přízemí, jež budí dojem historického objektu a evokují spojení právě s nedalekým Konopištěm.
Místo je natolik výjimečné, že si jej jako své letní sídlo vybral v 70. letech primátor Hlavního města Prahy. Dům byl přizpůsoben jeho potřebám, vznikly zde dvě velkorysé společenské místnosti: v přízemí obývací prostor s jídelnou a kuchyní o výměře cca 45 m² a v patře vzdušný a slunný obývací pokoj o výměře 41 m² umožňující panoramatický výhled do okolní krajiny.
V roce 2002 magistrát dům prodává a usedlost, pro níž naši předkové moudře vybrali lehce vyvýšené místo nad černíkovickými potoky, odkud lze po celý den pozorovat putování slunce po obloze, se tak dostává zpět do soukromých rukou.